Vnitřní dítě

Krásná metoda, která napomůže nahlédnout do dětství a aby to nebylo tak složité nebo traumatizující, máme jako průvodce své vnitřní dítě a ono ví velice dobře (lépe než my dospěláci), na co je potřeba se podívat, na to, co my už dávno zapomněli, ale z paměti podvědomí, těla a mysli to nezmizelo.

Je to o naší trpělivosti a moudrosti nasytit potřeby vnitřního dítěte. Dítě, které během svého života nastřádalo mnoho krásného, ale i toho bolestivého.
Přestože jsme se narodili do milující rodiny, tak i ti nejlepší rodiče chybují i když dělají to nejlepší, co umí, jinak to neumí a tak se může stát, že se v tomto poli mohou dopustit „šlápnutí vedle“.
O ničem jiném to není, než oslovit toto vnitřní dítě v nás, a jemně se ho ptát, co potřebuje, co zajistí jeho pocit bezpečí, pokud je zrovna bezpečí, tématem, které potřebuje. Někdy jsou to doteky, uznání, potřeba být viděn, naslouchání...

VNITŘNÍ DÍTĚ VNÍMÁ KAŽDÝ TVŮJ POSTOJ AŤ UŽ BOLESTIVÝ ČI PODPORUJÍCÍ 
Ve vnitřním dítěti jsou uložené všechny emoční informace, tak jak jsme je během svého dětství a života prožívali, vnímali a uložili. Naše vnitřní dítě se vždy rozhoduje podle pocitů, nehodnotí problém z rozumové stránky. A pokud naše vnitřní dítě trpí - trpíme i my, pokud se bojí – bojíme se i my…. Léčit a osvobodit ho – znamená podpořit naše pozitivní pocity štěstí, radost, otevřenost, upřímnost,  naplnění a co hlavně – přijetí a milování – sama sebe! Naše vnitřní dítě obsahuje ohromnou studnici poznání. Je to dítě, které mnohdy díky podmínkám muselo velmi brzy dospět a pokud jsme si pořádně nedovolili zastavit se, natož naslouchat tomu jemného vjemu, který z této části vychází, který si přeje být rozpoznán a nasycen, tak je snadné stát se tím bručounem, který se nepozastaví nad krásou všedního dne, nad kapkou rosy, zvukem vody, nad dětským smíchem, či jen tak nad projíždějícím traktoristou.  Vlastně si vůbec nedovolí zastavit se. Proč také, nevidí důvod....Pokud jsme jako děti nenasytilI konkrétní potřeby, osvojili jsme si způsob chování, kterým jsme snadno poté i v dospělosti přiměli své okolí, aby si nás všimlo, tím byla naše potřeba nepřímo nasycena.

JSI HODNÝ CHLAPEČEK, NO VIDÍŠ, TAK JE TO SPRÁVNÉ...
Znáte to moc dobře - když jsme něco dobře udělali, přišla pochvala.
S pochvalou se dostavil pocit jisté euforie, jsme dobří...
V dospělosti se tato potřeba projevuje formou být ve všem dobrý, dokonalý, precizní...
Nicméně dochází k nerovnováze, potřeba ukázat druhým, že jsme jedineční a pochvalu si zasloužíme je formou vnitřního pokřivení.
Chybujeme, učíme se, nikdy nebudem dokonalí.
Předně je třeba pochválit sám sebe - za to, jaký jsem a kým jsem, že jsem to udělal dobře i když se něco nepovedlo, že jsem to vůbec zkusil...
Doporučuji divadelní představu popř. nahrávku "Čtyři dohody od Duška" :)

NÁŠ KRÁSNÝ ZÁMEK vs GARSONKA
Jako děti jsme žily v nádherném, bohatém vnitřním zámku a každá komnata byla něčím výjimečná, ale stalo se, že ta jedna komnata se někomu nelíbila a nebo ten druhý ji vůbec neměl a velmi se divil, jakto, že ji tam vůbec mám a tak ze zdvořilosti a možná z jisté obavy, abych pak byl přijat, jsme ji raději uzamkli, občas jsme se na ní potajnu přišli podívat, byla přeci jen výjimečná, ona byla úplně odlišná než jakákoliv komnata u ostatních, ale naše návštěvy byly méně častější, ještě méně častější...až zcela odezněly...a tak jsme začaly komnaty zavírat, abychom mezi ostatní zapadli, abychom se ostatním zalíbili a nebo abychom nebyli pro druhé divní..., ať už byly důvody jakékoliv...., postupem času se z tohoto zámku stala ...hádejte co?....Garsonka.

Jak je to možné?
Rozhlížím se po této garsonce a cítím se trochu těsně, trochu nesvá...
Jak to napravit?
Co s tím?
Není to tak náročné, jak by se mohlo zdát. Vlastně je to velmi jednoduché :)
je pouze třeba oslovit tuto naší vnitřní část v nás, dát ji prostor se projevit a hlavně jí dát dostatek zdrojů – nyní ví, že se na nás může kdykoliv obrátit, spolu můžeme hory přenášet.
Dávám svému vnitřnímu dítěti lásku a pozornost, ptám se ho, co potřebuje a jak se vlastně cítí.
Co je jeho přáním dělat o víkendu (mny tolik milujeme pohádky a dovádět ve vodě :).
Dávám mu prostor, aby se projevilo a vyšlo pomalu na povrch....
Kvality vnitřního dítěte jsou bezprostřednost, radost, důvěra v chod vesmíru, bezelstnost, hravost a mnohé další.
Kontaktujeme-li s trpělivostí tuto část v nás, mohou se zmiňované kvality stát součástí našeho života :)

Naše mentální pole se vyvinulo až kolem osmého věku, do té doby jsme absorbovali vjemy skrze emoční pole. A proto mohou být vzpomínky mlhavé. Můžete si být jisti, že veškeré vaše reakce nyní, mají základ v reakcích z dětství. 

Projev zraněného dítěte:

postrádáme v životě spontánnost, hravost, lehkost
prožívání až dětské vzteklosti
závislost na blízkých (rodina, partner, přátelé…)
nelehké navazování vztahů
nesnadno přijímáme změny do svého života
projevy zmatenosti, nejistoty
neochota vylézt ven a postavit se na vlastní nohy
v životě nesnadné získání úspěchu, zklamání životem….
vytváříme dusné prostředí kolem nás (nenaplnění vlastních potřeb)
neschopnost vidět krásnou budoucnost


Projev zdravého dítěte

spontaneita, hravost, radost je součástí života
řešíme situace lehce, tak jak přichází
okolí kolem nás je uvolněné
nárůst naší síly, energie
důvěřujeme vesmíru, životu, důvěra je nedílnou částí nás
pouštíme se do nových věcí s lehkostí a beze strachu
potřeba vytvářet nové věci - tvořivost 
vřelost, laskavost, neustálý úsměv, bezelsnost, dychtivost, kamunikativnost.... a mnoho, mnoho dalších je projevem zdravého vnitřního dítěte - stačí se kolem sebe podívat, až se půjdete projít :)

 

Praxe
To, co nyní můžete udělat pro zdravý postoj ke svému malému já, je například napsat dopis této své milované části se slovy: Už dávno jsem ti chtěl/a říci, jak moc tě mám ráda, vlastně, já tě miluji, jen mi to delší dobu trvalo, než jsem se k tomu odhodlal/a....nějak jsem se v tom všem zasekal/a, ale teď vím, co pro mne znamenáš...
a tak si dovolte napsat dopis se vším co k vám přijde, co si přejete do budoucna a co chcete společně prožít popř. napravit...
Druhou částí bude dopis od dítěte k vám - ale psaný ne-dominantní rukou.
Je to jeden z kroků, cesta není vždy jedoduchá, tuto část z nás někdo více a někdo méně zanedbával a je třeba trpělivosti, než se vzájemný vztah narovná.

Další krok:
Denně, nejlépe večer a ráno, se ve svých představách zkontaktujte se svým vnitřním dítětem. Jednoduše tak, že si sebe sama představíte, když jste byly děti, bez ohledu konkrétního věku. Možná se uvidíte napoprvé a možná také ne, nezvdávejte to, pomalounku, krok za krokem, až do upevnění vaše křehkého přátelství.
Buďte hraví a zkoumaví, ptejte se sami sebe, co byste si jako děti přály v danou chvíli udělat, co byste si přály slyšet, poznat, přijmout.... Rozpomeňte se.
Při setkání s tímto dětským zázrakem - se mu staňte tím nejlepším přítelem - rodičem, zahrňte ho láskou a pozorností.

Stojí to za to, odměnou vám bude větší sebehodnota, vnitřní jistota, důvěra v to, co děláte bez pocitů vztahovačnosti, ale hlavně láska k sobě sama - láskou k vnitřnímu dítěti narovnáváme předně postoj k sobě sama a to, jak sami sebe vnímáme.

Jedná se o krásné cvičení, které je popsané v knize Cesta domů od pana Bradshowa.