Jak na mé strachy?
Dobrý den Jitko,
předně bych Vám znovu chtěla poděkovat za včerejší terapii.
Celý den potom jsem měla krásný, pozitivní a s mnoha očekáváními na lepší budoucnost. Odpoledne jsem se podívala na "The Secret" a byla jsem nadšená, ač přehlcená informacemi :-) (budu si to muset pustit znovu) Večer jsem šla na jógu a byla to má nejlepší hodina jógy. Byla jsem uvolněná, klidná, soustředila jsem se pouze na cvičení a dýchání. Stále jsem myslela na vnitřní dítě a dokonce jsem ho i znovu viděla v představě stejně jako u vás. Řekla jsem mu, že ho miluji a bylo mi opravdu krásně. Domů jsem jela s úžasným pocitem klidu a lásky, což trvalo do dnešního rána....
Ráno začalo hrozně. Sousedovo dítě si velmi hlučně hrálo, neboli řvalo, bouchalo do věcí a opravdu nevychovaně dupalo. Přišel ke mě pocit totálního naštvání - uvědomím si, že to dítě za to nemůže, ale ten rodič. Jsem opravdu hodně naštvaná na toho rodiče. Co teď s tím? Tento pocit mi začíná dělat špatný den kvůli té bezohlednosti lidi. Nevím co mám tomuto pocitu říct a nebo dát, aby mě neovlivnil.
Dále dotaz ohledně mých stavů a myšlenek v obchodě a vlastně všude, kde myšlenky přijdou.
Jsem v obchodě a začnu opět cítit jak přichází mé stavy. Snažím se zpozorovat a uvědomit si ten pocit - myšlenku. Zeptám se jí co mi tím chce říct? Proč přišla? Ale kde je odpověď? Jak tu negativní myšlenku zpracovat? Mám ji jen utěšit, že to bude dobré, i když v tu chvíli tomu sama nevěřím?
Poslední můj dotaz je k situaci, kdy si něco naplánuji na druhý den, nebo na večer. Těším se, bude to skvělé, fajn a budu mít radost, že jsem tam šla/udělala něco pro sebe....... ALE ...těsně před tím, přijde to, že se mi to nechce a já jsem plně rozložená, že jsem opět neschopná a naštvaná ....
Prosím o radu, pomoc, jak si počínat v těchto mých častých "problémech", kdy bych velice ráda probrala situaci ve svých myšlenkách, ale nevím jak jim odpovědět a poslat je pryč v dobrém.
Děkuji moc
Opdověď:
Děkuji za krásné, upřímné sdílení :)
Ano, jsou dny, kdy to vše jde krásně a pak ty, které nás tak trochu školí, abychom viděli, nakolik zvládáme ustát si svůj vnitřní střed, klid a nasměrování k tomu, co ve svém životě chceme, ne naopak.
Ohl. Pocitů, které k Vám přicházejí ve veřejných prostorách – nechtějte od sebe okamžité výsledky, není třeba být na sebe přísná. Teď je nejdůležitější všímat si toho, že není třeba dávat sílu tomu, co Vám nedělá dobře, pokud musíte do krámu, zdržte se tam co nejkratší dobu, poté se pochvalte, jak dobře jste to zvládla s tím, že to bude příště ještě lepší, pocitům poděkujte, že se drží na uzdě. Berte to jakou hru a zkoumejte co Vám pomůže nejvíce.
Například se můžete před příchodem do nákup.střediska vnitřně obrátit na vedení se shora (Bůh, Vesmír, andělé…), poproste o jejich ochranu a vedení. Vemte si svůj talisman, mějte pozornost zaměřenou směrem k dechu....
Je to o narůstání zkušeností, podobně, jako když jste začala pomalu snižovat prášky, tady naopak půjdete víc do své síly, bude tam víc a víc zkušeností, vždy se můžete poté, co to absolvujete zeptat sama sebe, o kolik to bylo lepší, než posledně.
Trpělivost je vlastnost králů a ve Vašem případě, když si představíte, jak dlouhou dobu jste ve strachu a obavách žila, ji bude potřeba vrchovatě.
Pěkně krok za krokem :)
Zvuky, které přichází z venku pouze my a nikdo jiný hodnotíme jako něco rušivého. Děti jsou život a jsou přirozeně živé. Nelze je donekonečna usměrňovat. Když dítěti řeknete „Pšššt, buď potichu maminka spí“, tak za 2 minuty o tom zas už neví, v přítomném čase velmi rychle zapomene…
A tak je na vás, vnější zvuky pozvat do svého života jako něco, co Vám naopak pomáhá se dostat třeba do hlubšího klidu, „Vnější zvuky mi pomáhají dostat se do síly a blíže k lásce vůči sama sobě…"
Zdá se to paradoxní? :)
Všechny zvuky, které nás obklopují jsou součástí našeho života a pokud se je naučíme přijímat jako součást, přestanou nás ohrožovat, stanou se součástí, která nás nebude již nijak omezovat, budeme o ní vědět, ale bude to jen úsměv, který to bude jako reakce doprovázet…
Podobně jako se strachy, že?
Dám-li jim sílu, tak budou narůstat (to, čemu věnuji pozornost, to narůstá a sílí), pozvu-li je do svého života s tím, že je chci poznat, nebudou nabírat na síle, ale naopak slábnout a já se budu moci postavit více do role toho, kdo začne vidět, co ve svém životě vytváří a tím tak přebírat plně zodpovědnost za svůj život.
Důvěřujte milá Kláro, je ve Vás síla, která si přeje to vše vidět a začít plně prožívat.